DMS ČR se podílí na přípravě materiálů předaných předsedovi vlády Bohuslavu Sobotkovi.

     Problém s úplnými a zcela funkčními modely bytové politiky je ve většině moderních zemí Evropské unie vcelku úspěšně a dlouhodobě řešen. Při podrobnějším studiu těchto modelů lze dovodit jisté společné znaky či principy řešení:

1. Jsou-li vytvořeny podmínky pro funkci trhu s bydlením, tedy pro činnost sektorů bydlení vlastnického a deregulovaného sektoru bydlení nájemního, obvyklé formy podpor úvěrování výstavby formou hypoték popřípadě stavebního spoření s trvalým monitoringem a případnými korekcemi, pak tyto sektory mohou zajistit dostupné a udržitelné bydlení pro cca 65 až 75 % populace.
2. Přibližně 25 až 30% obyvatel je, s ohledem na úroveň svých rodinných příjmů a schopností potenciálně ohroženo ztrátou bydlení. Tyto čísla jsou i u nás obecně uznávána a obsahují je i materiály vlády (MPSV, MMR).
3. Asi 5% populace již standardní bydlení ztratilo a žijí jako bezdomovci na pokraji společnosti nebo v provizorních ubytovnách. V určitém rozporu, pakliže neexistuje neziskový sektor, vsoupí trh i do tohoto prostředí a pak náklady na bydlení poskytované majiteli ubytovacích zařízení, bez ohledu na kvalitu poskytovaných služeb jsou až násobně vyšší nežli pronajímané standardní byty za nájemné v místě obvyklé.

     Obvyklou rolí exekutivy je trvalý monitoring existence těchto sektorů, vytváření legislativního (právního) rámce pro funkci vlastnického, družstevního a nájemního bydlení aby mohly v praxi existovat a bytové potřeby všech vrstev obyvatel saturovat.

     V České republice se však takto nepostupuje a to dlouhodobě. Dostáváme se tak do složité situace zejména dík absenci neziskových forem bydlení.

Občané nalézají zajištění svého bydlení takto:

1. Osoby žijící ve vlastním domě (43,6 % osob)

Osoby žijící ve vlastněném bytě (27,1 % osob)

Vlastnické formy bydlení celkem 70,7% osob.

2. Družstevní bydlení (9,5 % osob)
3. Nájemní bydlení (16,8 % osob)
4. Osoby, které neuvádějí, jak bydlí, potenciálně bez domova 3%.

Osoby ohrožené chudobou se však nacházejí průřezově ve všech uvedených formách bydlení[1].

1. Ve vlastním bydlení žilo 35,1 % osob ohrožených chudobou
2. Z počtu osob žijících v nájemním bydlení bylo 32,9% osob ohrožených chudobou.

Současně nastínil program výstavby 200 tisíc malometrážních bytů cenově dostupných pro mladé lidi i pro seniory.

V ČR pro tyto skupiny osob, mladé lidi zakládající rodinu nebo pro seniory v oblasti dosažitelného či udržitelného bydlení stát nedělá v podstatě nic, jen konstatuje jejich ohrožení ztrátou bydlení. Role neziskového sektoru byla zcela potlačena, bytová družstva vstoupila na trh s byty za ceny tržní, a tedy jsou stejně stěží dostupné jako byty vlastnické. A přece takové funkční modely existují, existovaly v prvorepublikové praxi a mají společné kořeny z dob Rakousko-Uherska.

     Odborná veřejnost v České republice hlasitě volá po obnovení modelů, které i u nás mají svoji historii, například po obnově modelu obecně prospěšných společností bytových (zákon z roku 1873 číslo 43) nebo vzniku sociálního bytového družstva.  Byrokracie ministerstev, při absenci politického zadání tyto potřeby přehlíží, ba ignoruje. Přitom odborná veřejnost opakovaně navrhuje řešení, jak dokládáme v materiálech v příloze.

      Přivítali bychom stav, kdy budou jasně predikovány jednotlivé cíle bytové politiky, jejich definice, způsob řešení a konkrétní odpovědnost ministerstev včetně termínu splnění (zpracování legislativního či nelegislativního návrhu a zahájení jeho schvalovacího procesu.

     Odborné svazy a sdružení působí v rámci České republiky od roku 1990, některá mají i delší historii, například družstevní svazy (SČMBD). Není to první případ, kdy se obrací na vládu České republiky se svými návrhy, které vycházejí z potřeb občanů bydlících v sektorech, jejichž zájmy zastupují. Vytvářejí účelová spojení, tzv. Asociaci pro bydlení, zcela neformálně spolupracují a nejednou v minulosti přispěly k řešení naléhavých problémů bytové politiky.

     V této historii nalézají mandát obrátit se na vládu se zcela konkrétními návrhy s důvěrou, že jejich aktivita bude přijata nikoliv jako odborná nebo politická opozice ale jako dobrá víra v nápravu nedostatků bytové politiky, které v praxi monitorují. Jsou přitom připraveni podílet se aktivně na tvorbě návrhů řešení jako neformální fakultativní připomínkové místo exekutivy a věří, že tato aktivita je všeobecně veřejně prospěšná a přínosná.

     Přivítali bychom, pokud by Vláda České republiky zařadila v co nejkratší době na pořad jednání materiál, jehož cílem by bylo určit rámec aktuálních potřeb a úkolů v bytové politice:

Revize koncepce bytové politiky do roku 2020 s výhledem do roku 2025

Stručný materiál by se měl dle našeho názoru skládat ze dvou částí – plánu legislativních a nelegislativních úkolů vlády a měl by obsahovat termíny plnění a odpovědnost ministrů.

1. V plánu legislativních úkolů vlády na rok 2016 je na měsíc červen zařazen materiál:

„Návrh zákona o sociálním bydlení“, předkladatel MPSV, spolupředkladatel MLP a MMR.

V přípravě zákona bylo upuštěno od zásad zákona, zpracovaná RIA nebyla v řádném připomínkovém řízení, k jeho obsahu mají zásadní připomínky téměř všechny subjekty.

Navrhujeme, aby návrh zákona byl:

1. Obsahově (podle reálného obsahu) zúžen na „Návrh zákona o řešení bezdomovectví a sociální pomoci občanům v bytové nouzi“ (ve zkratce Zákon o sociálním bydlení)
2. Doprovázen dalšími zákony, zejména „Zákonem o výstavbě a provozu bytů sociálním bytovým družstvem a neziskovými bytovými společnostmi“ (Zákon o dosažitelném bydlení) a „ Zákonem o postavení a roli obcí při řešení bezdomovectví, sociální pomoci občanům v bytové nouzi a neziskové výstavbě“.

Nezisková výstavba na rozdíl od prakticky všech moderních zemí EU není v České republice upravena, ač by pomohla seniorům, mladým lidem i těm, kterým hrozí ztráta dosavadního bydlení. Soulad „zákona o sociálním bydlení“ a zákona o obcích, doprovázený dalšími úkoly obce a také zajištěním financí, definice o koho se má obec u občanů v bytové nouzi starat, je zcela nezbytný.

           Předkladatelem zákona sub. b) by mělo být MMR, spolupředkladatel MF, MPO a MV.     

                                                                                                                Termín do 31. 12. 2016

2. Do plánu legislativních prací na druhé pololetí 2016 doporučujeme zařadit bod: „Věcný záměr novely občanského zákoníku a zákona o obchodních korporacích dotýkající se některých ustanovení o bytovém spoluvlastnictví, nájemném a bytovém družstvu“.

V současné době, při nečinnosti ministerstva spravedlnosti v této oblasti dokončuje skupina poslanců ÚPV ve spolupráci s odbornou veřejností novelu nejnaléhavějších ustanovení obou norem, které hrozí až likvidací subjektů. Nelze však otálet s dalšími korekcemi té části zákona, které upravují bydlení. Zvláštní pozornost pak je třeba věnovat též ustanovení o nájmu z bytu v případě sporů o výši nájemného a rozhodnout, zda přímo do občanského zákoníku nebo zvláštním zákonem budou upraveny pravidla pro tvorbu tzv. cenových map. Též fenomén „dluhové pasti“ je třeba podrobně analyzovat a řešit.

Předkladateli návrhu by měly být společně MS a MMR. Termín do 31. 12. 2016

3. V plánu legislativních prací na druhé pololetí je zařazen návrh „Zákona o realitním zprostředkování“. Přivítali bychom jako jeho součást též vyvážení postavení zájemců o zprostředkování koupě či nájmu bytu s oprávněnými zájmy ostatních vlastníků bytů či nájemců v domě.[2]

Zprostředkovatel dnes nesmí požadovat od zájemce, u kterého je patrné, že nebude sama schopna nebo i ochotna plnit podmínky řádného užívání bytu a nerušit jakkoliv ostatní bydlící v domě s odkazem na možnou diskriminaci. Praxe dokazuje, že tímto bezbřehým jednostranným postupem dochází k devalvaci hodnoty vlastnických bytů spekulanty na trhu bez jakékoliv možnosti obrany, což je podle našeho názoru v rozporu s Ústavní listinou práv a svobod.

4. Plán nelegislativních prací vlády by podle našeho názoru měl obsahovat:

1. Revizi Koncepce bytové politiky do roku 2020 s výhledem do roku 2025. Materiál by v zásadě měl obsahovat úkoly uvedené v této části materiálu. Předkladatelem by mělo být MMR, spolupředkladatelem MPSV, MLP, MF, MV, MPO, MS. Termín do 30. 6. 2016
2. Součástí materiálu sub bod 1) musí být i Revize a doplnění „Koncepce sociálního bydlení do roku 2025“ postavená též na doplnění neziskového a dostupného bydlení s využitím v Evropě obvyklých osvědčených modelů (Rakousko, Británie). Předkladatel MMR, MPSV, MPO MF, termín 30. 6. 2016
3. Nástin dalších činnosti a programů Státního fondu rozvoje bydlení a Státního fondu životního prostředí v oblasti bydlení.

Jde o revizi efektivity činnosti fondů a jejich návrat jako realizátora podpor v oblasti bydlení od metodické a jiné pomoci na trhu. Měl by obsahovat jednotlivá nařízení vlády a zároveň revidovat pro oblast neziskového a sociálního bydlení jako zdroj prostředky z fondů EU především analýzou možností jako činnost obecného sociálního zájmu a soulas s problematikou veloučení z oblasti nepovolených veřejných podpor.

4. Přivítali bychom znovu podepsání „Memoranda o porozumění mezi Vládou ČR a družstevními svazy (nejen) v oblasti bydlení“ s úvahou o vzniku Rady vlády pro družstevnictví. Bude-li vláda obnovení rady zvažovat, družstevní svazy předloží materiál, který ozřejmí, jaké přínosy by mohlo obnovení činnosti rady přinést v souladu se světovými tradicemi a doporučením VS OSN přinést.(Podpora zaměstnanosti, živnostenského podnikání, levného bydlení, dostupných služeb apod.)

1. Je nezbytné opustit stávající vizi, že sociální bydlení v České republice vyřešíme přijetím jednoho zákona o sociálním bydlení. Takový postup nepřinese komplexní řešení a selže. Je nutné posílit odborná aspekt přípravy těchto norem.
2. S ohledem na skutečnost, že se v této oblasti prolínají kompetence více ústředních správních orgánů a ministerstev, je třeba prioritně vypracovat a schválit „Koncepci sociálního bydlení v České republice“ jako dokument s horizontem nejméně do roku 2025.
3. Koncepce musí obsahovat plán legislativních a nelegislativních úkolů a opatření vlády a svěřit odpovědnost za plnění konkrétních úkolů určeným ministrům. Doporučujeme pro roli koordinace realizace koncepce vytvořit post zmocněnce vlády pro realizaci koncepce sociálního bydlení, který bude koordinovat postup všech prací podle obsahu koncepce.
4. Navrhovaná koncepce musí definovat též roli státu, krajů, měst a obcí v této oblasti, vytvořit podmínky pro podporu neziskového sektoru, zejména pro využití činnosti sociálních bytových družstev a pro výstavbu sociálních bytů obcemi.
5. Současně doporučujeme vytvořit vzorovou rámcovou smlouvu mezi obcí a privátním subjektem o poskytování služeb v dočasných ubytovacích zařízení či k pronájmu bytů tak, aby obec garantovala pronájem občana, kterého pronajímateli jako potřebného navrhne.
6. Velice podrobně je třeba formulovat systém sociální terénní práce s cílem umožnit návrat potřebných do majoritní společností výchovou, vzděláváním, rekvalifikací a podobně. Zvážit podíl ministerstva školství v této oblasti. Bez těchto aktivit systém selže. (Viz zpráva Bezpečnostní informační služby)
7. V legislativní části kromě zákona o sociálním bydlení, který zůstává základním rámcem, vypracovat pravidla pro financování výstavby neziskovým sektorem, zvážit přitom zda zvolíme systém obnovení tzv. „obecně prospěšných společností bytových“ nebo funkci „sociálních bytových družstev a obecních bytových společností.“
8. Definovat způsob výpočtu ekonomického nájemného, technických norem a licencí pro poskytování ubytovacích služeb.
9. Koncepce by měla být členěna ve dvou etapách – do roku 2017 jako krátkodobá část a poté do roku 2025 s definicí cílového stavu a rutinní funkce sociálního bydlení. Je třeba též definovat speciální programy Státního fondu rozvoje bydlení a analyzovat možnost využití prostředků EU jako podpory neziskového sektoru.

Čas plyne, a žádná taková opatření nejenže nebyla přijata, ale připravují se jen s velkými rozpaky a koncepčními nejasnostmi.

Praha, květen 2016

zpět